5.1.1
Zdravotní pojištění – lékaři z tzv. třetích zemí a působnost koordinačních nařízení Evropské unie
Ing. Antonín Daněk
Vstupem České republiky do Evropské unie k datu 1. 5. 2004 se výrazně zlepšily podmínky našich občanů pro volný pohyb v rámci Unie, jakož i států Evropského hospodářského prostoru (Norska, Islandu, Lichtenštejnska) a Švýcarska. Pokud se občan České republiky rozhodne vycestovat do některého z těchto států, jsou průvodním jevem tohoto pohybu i některé povinnosti v oblasti sociálního zabezpečení. Obdobně při návratu do České republiky je rovněž nutno splnit určité povinnosti ve vztahu k českým institucím sociálního zabezpečení.
Sociální zabezpečení migrujících osob upravují na evropské úrovni dva základní právní předpisy:
1) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, a
2) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004,
obě ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 465/2012 ze dne 22. května 2012.
S účinností od 1. 4. 2012 se tato nařízení vztahují na občany a instituce ze Švýcarska, od 1. 6. 2012 jsou aplikována i vůči Norsku, Islandu a Lichtenštejnsku.
Protože bylo koncem roku 2020 dosaženo dohody mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií o obchodu a spolupráci, nedošlo od roku 2021 ve zdravotním pojištění z pohledu pojištěnce k zásadním změnám. Dohoda obsahuje i protokol o sociálním zabezpečení, který zahrnuje i pravidla pro zdravotní pojištění a poskytování zdravotních služeb, která prakticky nemění nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, aplikovaná ještě po přechodné období roku 2020. Lze tak konstatovat, že veškeré běžné situace jsou i nadále upraveny stejným způsobem, jakoby Spojené království z EU nevystoupilo.
Pro všechny tyto země, na které se vztahuje působnost koordinačních nařízení EU, budeme v dalším textu používat pojem "členský stát".
NahoruOsoby z tzv. třetích zemí
Leckdo se může domnívat, že uvedená koordinační nařízení EU se vztahují pouze a jen na osoby ze států Evropské unie a dalších pěti výše uvedených států. Tento postoj však nemá racionální opodstatnění, protože při splnění určitých podmínek se vztahují nařízení EU i na osoby ze "třetích zemí".
Jelikož nelze upírat práva státním příslušníkům "třetích zemí", kteří oprávněně pobývají na území členského státu, byl přijat soubor opatření, jehož záměrem bylo a je lépe začlenit do systémů sociálního zabezpečení státní příslušníky těchto "třetích zemí", tedy osoby, které oprávněně pobývají na území členského státu, a to udělením souboru jednotných práv, jež by se co nejvíce podobala těm, která požívají občané EU.
Nadnárodní první normou, upravující působnost koordinačních nařízení EU i pro osoby ze "třetích zemí", je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují (resp. nevztahovala) pouze z důvodu jejich státní příslušnosti.
NahoruPůsobnost nařízení Evropské unie a související podmínky
Nařízení EU č. 883/2004 a č. 987/2009 se tak za stanovených podmínek vztahují na státní příslušníky "třetích zemí", jakož i na jejich rodinné příslušníky a pozůstalé po nich, pokud oprávněně pobývají na území členského státu a jsou v situaci, která se ve všech ohledech neomezuje pouze na jeden členský stát.
Uplatňování nařízení č. 883/2004 a č. 987/2009 na státní příslušníky "třetích zemí", na které se tato nařízení nevztahovala pouze z důvodu jejich státní příslušnosti, je nesmí opravňovat k tomu, aby vstoupili na území členského státu, zdržovali se na něm či na něm pobývali, nebo k přístupu na jeho trh práce. Aplikací nařízení č. 883/2004 a č. 987/2009 by proto nemělo být dotčeno právo členských států odmítnout udělit, odejmout nebo odmítnout obnovit povolení ke vstupu či povolení zdržovat se, pobývat či pracovat na území dotčeného členského státu v souladu s právem EU.
Nařízení č. 883/2004 a č. 987/2009 by měla být na základě tohoto nařízení použitelná, pouze pokud dotčená osoba již oprávněně pobývá na území členského státu. Oprávněný pobyt na území členského státu by tedy měl být primární podmínkou pro uplatňování uvedených nařízení.
NahoruAktivita ve více členských státech
Nařízení č. 883/2004 a č. 987/2009 by se neměla uplatňovat na situaci týkající se ve všech ohledech jediného členského státu. Z této dikce tak v podstatě plyne, že základní podmínkou pro uplatnění koordinačních pravidel EU na osoby ze "třetích zemí" je skutečnost, že situace dotyčné osoby nesmí být omezena pouze na…
